Jdi na obsah Jdi na menu
 


Díl 46

25. 10. 2008

„Znám vás všechny. Se všemi jsem se setkal. Sebastian měl neuvěřitelnou drzost použít mě jako vaši studijní pomůcku!“

„Já vím, omlouvám se za něj.“

„To už je pryč… Šestý… Laef, to byl takový malý, jak to jen říci … hrozný spratek, pokud mám být upřímný.“

„Cože?“ vytřeštila jsem na něj oči.

„No… nebyl to zrovna vzor slušného chování. Ale na to, že byl jen náhražkou za svého bratra, se učil docela rychle.“

„Cože byl?“ nechápala jsem Neridiashe a úplně jsem zapomněla původní směr našeho hovoru.

„Ty to nevíš? Sebastian se ne vždy úplně trefil. Dispozice pro sílu Šestého měl jeho starší bratr. Jenže talent není všechno. Byl líný se učit a Vlci ho roztrhali ani ne měsíc po tom, co přišli sem. Sílu Anděla nemůže dostat každý, to snad víš.“

„Nemůže?“ ptala jsem se a dokonala jsem tak dílo zkázy. Jednorožec si nyní opravdu musel myslet, že jsem zabržděná.

Neridiash obrátil oči v sloup: „Samozřejmě, že nemůže! To ovšem zpočátku nevěděl ani Sebastian ani Rebeka. Když učili první Anděly, první z vás, vybírali podle fyzické síly. Část z nich nepřežila ani průchod branou. Víš, čemu se říká Stezky mrtvých? Asi ti nemusím říkat, kde se ten název vzal. Někteří po průchodu ještě dokázali něco ujít. Nebylo to ale moc daleko.

Myslím, že i tehdy začal jejich spor. Rebeka to dávala za vinu Sebastianovi. Ona měla vyhlédnutou tebe. Kdo ví, proč tě Sebastian odmítal sem vzít. Možná potom, co viděl, se nechtěl dívat, jak by mohla dopadnout křehká dívka. Problém byl jeden. Sebastian nacházel jen jedince, kteří byli schopni nést jen určitý díl síly, kterou Zemi poskytl Les. A tak musel medailon rozdělit.

Našel jich dvanáct a pak už nebyl nikdo další. Z těch vašich sedmi miliard lidí se nenašla žádná další duše, které by byla schopná projít branou a ustála by sílu, která jí byla svěřena. Nakonec mu nezbylo nic jiného, než vzít tebe a zbytek už znáš.

„Proč mi to nikdy neřekl?“ divila jsem se potichu.

„Možná ti jen nechtěj ještě víc ublížit. Dával si za vinu, že tě neodvedl taky jako dítě, stejně, jako ostatní, že váhal. Nemusela jsi pak procházet takovým utrpením.“

„Hmm,“ přitakala jsem pochybovačně.

„A teď mi konečně řekni, co se tam u vás děje!“

„Kde jsem skončila. Jo… u Šestého. Laef byl první, kdo přistoupil na můj návrh spolupráce. Společné najít cestu, jak zjistit, co je na svitcích, a konečně se tak dostat k tomu, proč jsme byli posláni na Zem. Šlo nám to docela dobře. Po pár týdnech jsme potkali dalšího Anděla, vlastně hnedka několik. Zbourali jsme kus tamní školy. Třetí, myslím, že jeho jméno bylo Bhelliel, se pokusil zabít Osmého, ArBeta. “

„ArBet se bil s Třetím? Co si ho pamatuji, prskal, že on se do žádných bojů o moc, které započal Zajin s Druhým na Zemi, tedy rozhodně nezapojí.“

„To vymlacování je práce těch dvou?“ vyzvídala jsem.

„Divím se, že nebyl Samech první, kdo se k tobě dostal. Druhý byl vždycky dost ambiciózní. Sebastian tohle rozhodně neplánoval, ale co se stalo, se bohužel stalo a to už nezáleželo na něm. Druhý se holt rozhodl, že má rozhodně na víc, než jen na jednu dvaceti-čtvrtinu celé síly.“

„To jsem nevěděla. Musím se ale ArBeta zastat. Třetí napadl jeho, nikoli obráceně. Snažila jsem se Osmého bránit, ale Bhelliel byl prostě silnější. Zachránil nás Zajin, protože byl na místě taky a v momentu překvapení Třetího zabil. Pokoušel se pak ještě zabít ArBeta, ale naštěstí nám pomohl Laef, takže jsme to nějakým zázrakem nakonec přežili,“ udělala jsem pauzu, ale Neridiash neměl potřebu komentáře, a tak jsem pokračovala dál: „Takže jsme byli 3 Andělé, Sebastian a dva lidé.“

„Dva?“ konečně ho něco zaujalo. „Říkalas, že byl s vámi ten James. Kdo je ten druhý?“

„Miriam. James ji někde našel. Prakticky nikoho jiného stejně nemá. Dalo by se říci, že se stala takovou naší opatrovnicí. Bez ní bychom asi všichni pošli hladem.“

„Udělali jste z ní služebnou?“ divil se mé ironii.

„Tak nějak. Ale můžeme jí věřit, to je to důležité.“

„A to jste byli všichni? Nikdo další? Jen vy tři?“

„Ne, potkali jsme ještě Rueta s Tyamem, když se chystali jeden druhého zavraždit. Nakonec to dopadlo tak, že nějaká skupina lidí zdemolovala půlku obchodního centra. Obchodní centrum je něco jako tady u vás hodně velké tržiště zavřené do ještě větší budovy,“ vysvětlovala jsem jednorožci pojmy, které neznal z dřívějších vyprávění. „Tyam asi doufal, že v davu lidí s momentem překvapení se mu podaří mnohem silnějšího Sedmého nějak zabít. Nechtěli jsme se do toho s Laefem moc plést, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme zůstali naživu. Někdo věděl, že tam minimálně jeden Anděl bude. Někdo nastražil na Tyama past. Tvrdil, že Rueta našel díky nějakému inzerátu. Já si myslím, že to někdo zinscenoval, aby je oba dostal, kam potřeboval. A povedlo se mu to. Rueta se jim podařilo vážně zranit, ale Šestý svou sílu ovládá dobře.“

„Dvanáctý, Tyam byl docela zajímavá osobnost. Víš, jaká je jeho síla?“

„Ještě jsem moc nepřemýšlela o tom, kdo má jakou část. Šestý umí léčit a První zvládá rychle regenerovat, všimla jsem si toho, když na nás zaútočil v té škole, Bhellielem používal koncentraci energie, Čtvrtý prý vidí budoucnost, ten se k nám přifařil tak nějak sám a dobrovolně. Nevím, zda se mu dá věřit… Dál už nevím, kdo co ovládá… zbývá toho ještě hodně na to, abych si mohla jen tipnout.“

„Takže ani tohle ti Sebastian neprozradil?“

„Bylo by mi k něčemu vědět?“

„Možná by ti to vysvětlilo spoustu věcí, které jsi doteď nechápala.“

„Prozradíš mi, jakou má kdo schopnost?“

„To bych mohl, že? Ty, cos jmenovala, jsi určila správně. Jednu z nejkrásnějších sil má Laef, ačkoliv si to možná zezačátku neuvědomoval, protože jemu samotnému nikdy pomoci nemohla. Druhý, Samech se jmenuje, může vidět minulost,“ podíval se na mě, a když viděl, jak se tvářím, dodal: „Je vidět, že tuhle sílu sis už zkoušela. Nic příjemného, že? Začátky jsou vždycky krušné.“

„Děkuji za uklidnění…já jich budu mít dvanáctkrát tolik co ostatní! “

„To zvládneš, žádný strach. Ale kdo je tam další… Třetího jsi jmenovala, Čtvrtého taky… Pátý: Thearr. Ovládá tobě hodně dobře známý štít, Jeho má rudou barvu. Tvůj je modrý, protože využíváš sílu krve, která má podobnou vlastnost chránit svého nositele. Ruet, Sedmý dokáže vidět mrtvé.“

„Mrtvé?!“ děsila jsem se.

„Tys už určitě viděla taky, to není tak těžká schopnost na aktivaci. Pokud tu sílu ale ovládáš dobře, můžeš s mrtvými i komunikovat a přitom zůstat naživu.

Osmý… O ArBetovi jsi už mluvila, ale zmínila jsi jeho sílu?“

„Nemám ani tušení, jaká je jeho moc. Nikdy se ani netvářil, že by chtěl použít něco ze svého výcviku, natož svou sílu,“ vysvětlovala jsem svou nevědomost, ale zdálo se, že Neridiash mou neznalostí není nijak překvapen.

„Jeho síla je destrukční. Při mistrovství byť jen v polovině té síly, protože sama víš, že každý Anděl má jen půlku z celku, by dokázal srovnat se zemí dva bloky domů.“

„Teď jsem docela ráda, že je ArBet přirozený pacifista,“ zamyslela jsem se a vůbec mi to nepřišlo vtipné, což se o Neridiashovi říci nedalo. Smál se a své pobavení nijak neskrýval.

„Život je jedna velká ironie. Druhý by dal nevím co, aby tuhle sílu mohl mít! Ale dostal ji správný člověk, jež zná její váhu a to je správné. Koho máme dalšího v pořadí? Devátého! Myslím, že jeho jméno se neujalo stejně jako Čtvrtého, Sebastian mu říkával vtipně Poutníček.“

„Má to souvislost s jeho silou? “

„Má… dokáže stabilizovat prostor. Všichni jste se učili přenášet se v prostoru. To je vlastnost, kterou by teoreticky mohl ovládat každý člověk na Zemi, nejenom vy, stejně jako ovládání předmětů vůlí a podobně. Jenže když Poutníček aktivuje svou sílu, zmrazí prostor a to až na celé dimenzi, takže nikdo se nikam nepřenese. Tahle síla je docela nebezpečná a těžko udržitelná v čase. Čas má tendenci prostor ohýbat, aby ji mohl plně využít, potřeboval by sílu Dvanáctého, tedy Tyama, aby s ní mohl stabilizovat i čas.

Nu a už nám zbývají jenom dva: Dalet, Desátý a jeho síla je ta nejkrásnější ze všech. Síla Tvořivosti. Přesto, že ve hmotě budou platit nějaké ty vaše fyzikální zákony, si i s tímto omezením stojím za názorem, že tato síla je opravdovou silou Boží. Slyšel jsem dokonce zkazky, že vhodnou kombinací síly Desátého a Šestého by se dal oživit mrtvý člověk.

A poslední Haji, Jedenáctý, se Zajinem jeden z mála Andělů, kteří ovládají i hrubou sílu, ale u Hajiho je to ještě znásobenou Andělskou silou, jež reprezentuje jeho medailon.“

Neridiash dokončil svou řeč a já zůstala zaraženě potichu. Na tváři se mi usadil zamyšlený výraz.

„Tohle všechno jsem já?“ vyslovila jsem svou nejtěžší myšlenku nahlas. Docela těžko se mi věřilo, že ve mně dřímá výčet vlastnosti, který Neridiash sestavil. A co byla horší představa… Viděla jsem, jaké škody dokáže natropit jeden Anděl. Jakou škodu jich nadělá dvanáct?! A to hlavní... Co se stane, když těch dvanáct ještě vynásobíte dvěma!

„Síla jediného Anděla musí být enormní!“ vydechla jsem děsem i úžasem. „Jestli jednou bude jen jeden Anděl… bude to strašné.“

„Už chápeš, proč někteří touží pozabíjet všechny ostatní? Navíc i zde nejspíš bude platit pravidlo, že celek je víc, než jen pouhý součet jeho částí!“

„Ne, stejně nechápu. Já bych za TOHLE mít odpovědnost nechtěla,“ mračila jsem se na nebe, které stihlo naprosto zčernat. Moje Vlčí oči mi však umožňovaly stále vidět skoro stejně dobře jako za dne, jen obraz dostal odstíny šedi.

„A právě proto jsi nejvhodnější. Že si to uvědomuješ. Nejde jen o to tu sílu mít, ale i ji dokázat správně využít.“

„Musím se vrátit na Zem. Proti nám začali bojovat i lidé, které nejspíš k sobě schraňuje Samech. Podle toho, co jsi mi řekl, by to i odpovídalo. Problém je, že mají jakýsi vir, kterým mne mohou snadno zabít a to díky mé krvi. Tak jsem se sem vlastně dostala. Omylem. Infikovali mě a já umírala. Laef mi chtěl zachránit život, ale to jsem prostě nemohla přijmout. Šestý je díky mé hlouposti mrtvý a já jsem na tři měsíce uvízla v Bráně a jediný přínos je to, že v Nicotě prostě není nic a jediní, kteří s ní mohou manipulovat, jsou samozřejmě Vlci. Očistili mé tělo, díky nim mám tyhle krásné podlitiny a poslali mě zpátky na Zem. Objevila jsem se v horách, kde nedaleko byla další funkční Brána, ta, kterou jsme přišli. Hrozilo nám zavalení.“

„Neudělala jsi nic špatně,“ ujistil mě Neridiash.

„Nic a zároveň naprosto všechno.“

„Nezastavíme a neutáboříme se? Máš mokré šaty a začíná se ochlazovat. K ránu bude mrznout,“ změnil Neridiash téma.

Byla jsem docela ráda. Dotáhli jsme si z lesa dostatek dříví a za pomoci křesadel rozdělali oheň. Vlci chodili kolem cest, hledaje lidské zatoulance, ale nás si naštěstí příliš nevšímali. Zdálo se, že je docela klid. V lese se neozýval obvyklý hluk boje o přežití.

V žaludku mi hlasitě zakručelo a já si posteskla, že jsme se při debatě nezastavili ani u žádného ostružiní. Přemýšlela jsem, že bych se šla poohlédnout po nějakém neopatrném hlodavci, ale nakonec jsem to vzdala. Pocit bezpečí mi byl přece jen cennější, než plný žaludek a to i přesto, že ulovit si něco k jídlu by mi nezabralo nijak dlouho, rozhodně ne s mými zkušenostmi v pobytu v lesích mimo města.

 

Doháje, probudilo mě svědění kůže a fialové mihotavé světlo kolem mého těla. Neridiashe skutečnost, že moje krev se zase nemá čím zaměstnat, aby jí nebylo příliš, ani neprobudila. Schoulila jsem se do klubíčka, rukama pěvně objala kolena a pozorovala praskání ohně.

***

Hradby města jsme spatřili těsně před svítáním o den a půl později.  Velká brána byla otevřena dokořán. Dovnitř i ven proudily davy lidí. Zastavila jsem na kraji lesa a pozorovala mravenčí hemžení před námi.

Nikdy předtím jsem neviděla, že by se mezi městy přesouvalo takové množství obchodníků. Dokonce to vypadalo, že někteří ani nepřijeli do města prodávat. Připomínalo mi to obyčejný turismus na naší Zemi.

Do města jsme vešli bok po boku. Na náměstí s hodinami s třinácti číslicemi nebylo k hnutí.

Zatímco se Neridiash vypařil ke své stáji, já jsem se procpala do Rodrigovy hospody. I tady bylo plno lidí a ve vzduchu byl cítit zápach kvašených nápojů. Od vchodu do kuchyně na mne mávnul mladý učeň, kterého jsem potkala už dříve. Kuchařky měly napilno, ostatně jako obvykle, když bylo v lokále koho obsluhovat.

„Rodrigo je vzadu,“ pokýval mi učeň.

V malé místnosti, kde kdysi býval kumbál, byla nyní malá pracovna, kde za stolem zaházeným mnoha papíry seděl shrbený slepý stařec.

Podíval se mne svýma zakalenýma očima. Přes duhovku se mu jako šedé mraky táhl zákal. Nebylo mi příjemné se do těch očí dívat, ale cítila jsem, že je třeba pohled opětovat.

Po chvíle ticha nakonec promluvil: „Našla jsi, cos hledala?“

„Snad ano, jestli mi to k něčemu bude, poznám až časem,“ sundala jsem si katanu ze závěsu na zádech a posadila se na zem do tureckého sedu. „Musím najít cestu, jak se odsud dostat.“

„Oni si čerstvé maso nenechají proklouznout…“ upozornil mne potichu. Plameny svíček ve svícnech na stěnách poskakovaly v průvanu přicházejícím zpode dveří. Znovu jsem vstala a dotkla se Rodrigova ramene. Bylo kostnaté, až mi na předloktí naskočila husí kůže.

„Rebeka ti pomůže. Připravím ti něco s sebou na cestu a obstarám nové oblečení,“ skoro jako by viděl můj výraz v obličeji, ještě dodal: „To, co máš na sobě je strašné, je ti to velké a ještě k tomu jsi to spálila.“

„Jak tohle můžeš vědět!?“ smála jsem se nahlas.

„Smrdíš od oharků.“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Šíma

(Lakejja, 30. 1. 2009 15:45)

Šíma: Ty to ještě čteš?! Woooow, to beru jako obrovskou poctu, že sis mě po smazání na saspi našel až tady... opravdu, je to pro mne obrovská čest :)
Napadá mě, nemáš taky vlastní blogís? že by se dalo počíst i jinde než na saspi.cz ?

Další díl?

(šíma, 20. 1. 2009 17:52)

Ahoj, tak zase jsem o něco chytřejší! ;-)

Zdá se, že tento díl zase něco prozradil o Laky a jejím působení ve světě lidí a také o Andělech! Hezké počtení!

Drž se a měj se hezky!!! ;-)

:o)

(Kájula, 28. 10. 2008 10:16)

„Znám vás všechny. Se všemi jsem se setkal. Sebastian měl neuvěřitelnou drzost použít mě jako vaši studijní pomůcku!“
*hýká smíchy* Chudák jednorožec!!! :o)))
Uch! Takže Šestý byl spratek? Hihihi! :o) Jen mě zaráží to o jeho bráchovi. :oops:
Woooow, vysvětleno, jak a odkud se vzali Andělé! *oči navrch hlavy*
Úžasný díl! Opravdu, wow!!! Moc moc moc děkuji za všechny ty vysvětlivky, co jsi tam tak bravurně dala. :o) Ale stejně si asi budu muset udělat seznam jmen a výpis schopností. :o)
Uchm, TA mi chybělo! *imaginární objetí tohoto dílka*