Jdi na obsah Jdi na menu
 


Díl 48

27. 2. 2009

Rozeběhli se k výtahu. James však pohotově zastavil Rueta, který ještě omámen se nechal chytit: „Ty bys nikam chodit neměl. Alespoň ne hned,“ oznámil Andělovi potichu a dostatečně výmluvným posunkem ruky ostatním naznačil, aby odjeli. „Kdyby něco, znovu zavolejte!“ křikl ještě do zavírajícího se výtahu.

Ruet neprotestoval, byl vlastně docela rád. Znovu se zadíval na hodinky, jejichž volání neustávalo. Vedle číslic nyní ubíhal odpočítávaný čas, za který by se za normálních okolností přesunul pryč.

„Kdo to vlastně je?“ zeptal se po chvíli James, jehož oči přejížděly přes velkou halu, jako by něco hledaly. V nastalém tichu budila místnost ponurým dojmem. I když velké klece odstranili a přeměnili v úschovnu posilovacího náčiní, stále jako by viděl toho bílého Vlka, který byť jen iluzí vytvořenou světlem projektorů, budil smrtonosným dojem pánů strachu. Cítil ho někde kolem, i když věděl, že tu nic a nikdo kromě něj a Sedmého již není.

Anděl si protřel bolavé oči: „Asi Sebastian, protože Čtvrtý je ještě doma.“ Hodinky se uklidnily a Sedmý si jen lehce pousmál: „Už jsou na místě. Raději si dojdu pro zbraň, kdyby mě nakonec potřebovali.“ ¨

Muž vedle něj jen lehce přitakal a následoval jej.

Cesta na povrch jim připadala nepřirozeně dlouhá, ale to bylo jen zdání, protože výtah se pohyboval jako vždy plynule, jen na konci sebou lehce škubl, než zastavil úplně.

V domě panovalo ticho. Ruet svou andělskou hůl našel přesně tam, kde ji ráno nechal - v kuchyni opřenou o linku. Zkontroloval i zásobník své pistole. Všech devět nábojů bylo na svém místě plus jeden vždy připravený v komoře. Kolt schoval pod pravou paži, náhradní zásobník vyrovnal do pouzdra na opasku. Své bo nepouštěl z rukou. Pohyby se změnily na takřka kočičí, při měkkém našlapování nevydal jediného zvuku a to ani na dřevěných vrzavých parketách v hale pod schody.

Ti, kdo porušili atmosféru tiché vily, byli jen Čtvrtý sbíhající ze schodů, byť bez očí šel dost rychle na to, aby nebylo poznat, že je nevidomý, a podivná postava, která se odnikud objevila na příjezdové cestě před domem. Na krku se jí houpal medailon se dvěma drahokamy.

*** 

Dveře kabiny se zavřely. Tyam se zadíval na Osmého, který se tvářil maximálně zoufale.

„Půjdu první,“ zavelel Laef.

ArBet jen zakroutil hlavou: „Ne, ty půjdeš jako poslední. Nevzpomínáš si, co ti říkala Třináctá? Nemůžeme si dovolit, aby tě zranili."

„Dobře, dodržíme pořadí podle hodinek, teď není čas na hádky,“ musel souhlasit - co mu také zbývalo - Osmý měl pravdu.

Ani ne do minuty měli všichni své zbraně u sebe. Osmý zmizel a Tyam s Laefem zůstali potichu stát v hale, čekajíc až jejich minuta uplyne. Nemohli se na jedno místo přesunout naráz. Kdyby se pokusili přenést všichni najednou ten, který by se na něj dostal jako poslední, by zhmotněním se roztrhal všechny ostatní. Podobnost by se dala hledat v zákonu setrvačnosti, kdy poslední si zachovává největší rychlost, zatímco ostatních pomalu vyprchává.

V tichu bylo slyšet jedoucí výtah. Zvuk, který se jindy vytratil v lomozu každodenního života, nyní burácel jako vítr při bouři. I Tyam zmizel. Hodinky se utišily - to bylo dobré znamení. Laefovo srdce tlouklo klidně, až byl sám překvapen. Sebastian by je nevolal, kdyby se nesetkal s jinými Anděly a nepoužil by hodinek, kdyby to nebylo opravdu akutní, kdyby nebyl v ohrožení života.

Posledních třicet vteřin ukrojilo jeho čekání a i před jeho očima se hala vytratila do nicoty, po ní následoval známý tlak po celém těle, kdy každá molekula vzduchu spěšně ustupovala jeho postavě. Objevil se na neznámém místě uprostřed jakéhosi parku. Nemusel by se ani otáčet, aby věděl, kde nepřítel stojí. Sílu Poutníčka, Hajiho a Thearra jasně rozeznával od tolik známých sil svých druhů. Jeho zelenavý medailon zářil, jak napínal svůj citlivý šestý smysl, aby zachytil i Zajinovu energii. Ten však nikde nebyl. Nemohl si pomoci, ale něco mu nesedělo. Co se stalo, vyčetl až z pohledu na Tyama. I on se zadíval směrem na Poutníčkův medailon, který zářil intenzitou halogenové svítilny v jinak dokonalé tmě.

Haji se na ně zklamaně zadíval: „Ještě chybí dva. To ale nevadí.“ 

*** 

Vše klapalo až podezřele dobře. Ačkoliv nebylo lehké Mistra najít, nakonec ho zastihli přímo uprostřed parku Heath. Sebastian se za těch několik let, co ho Zajin neviděl, téměř v ničem nezměnil. V to pevně doufal a sázka na tuto kartu se mu nyní mnohonásobně vyplatila. Jejich Mistr se procházel sám, stranou od lidí přesně, jak míval ve zvyku.

Nechal Poutníčka, Hajiho a Thearra samotné, aby si se Sebastianem poradili po svém.

Jak předpokládali, Šestý se první neobjevil. To bylo správné, on jediný mohl zaregistrovat Zajina schovaného opodál, přihlížejícího, kdo všechno na jejich meeting dorazí. Netrvalo to dlouho a dostavil se Tyam. To První nechápal, protože předpokládali, že budou přicházet podle síly. Tyam ale nebyl zrovna zosobněním jednoho z nejsilnějších Andělů. Čtvrtý, ač slepý, byl rozhodně silnější, nemluvě o Ruetovi. To mohlo znamenat jen jediné, další měl dorazit Laef a to už tu nesměl být. Dal smluvené znamení Poutníčkovi a zmizel. Stále byla šance v moment překvapení.  

*** 

Chtěli je zatlačit do rohu. Bylo jasné, že jejich služebná zůstane ve vile. Potřeboval informace a roztrhat jejich sílu na dvě části, což se jim s Poutníčkovou silou mohlo snadno povést. A navíc by měl výhodu jedné slabé rukojmí. Takhle však byl v jisté nevýhodě. Dva Andělé byli stále ve vile, což mu dávalo méně času dostat se ke své oběti, které by mohl proti přesile využít. Musel se však vlastním myšlenkám pousmát. Vlastně to byl boj dva na dva, alespoň co se týkalo sil. Nakonec to pro ně možná byla mnohem výhodnější pozice.

Dům i zahrada byly přesně takové, jak si je pamatoval z myšlenek Třinácté. Nedovolil si však přílišného kochání se kolem sebe a vrazil do vstupní haly, kde se okamžitě ocitl tváří v tvář Slepému a Ruetovi. Nikdo z nich to nečekal. Překvapené mlčení však trvalo jen pár chvil.

První je oba okamžitě zasypal drobnými náložemi. Jejich síla nebyla zatím tak ničivá, jakou dokázal vyvinout Bhelliel, ale stačilo to. Donutil Anděly k ústupu, aby se začali krýt. Ruet se snažil chránit Jamese, kterého se pokoušel zatlačit do zadní místnosti. Ten ale místo toho vyběhl do schodů o patro výš.

Co blbne? nechápal zpočátku jeho sebevražedné chování Sedmý. Odpověď se dostavila záhy v podobě ženského zaječení, a dopadu dvou těl na zem.

James kašlal do dýmu po explozi: „Miri, promiň.“

První se chopil svého jezdeckého bičíku. Obešel Rueta obloukem schovaný příkrovem z hustého dýmu. Sedmého bo by mu nedovolilo dostat se dost blízko. Nejdřív se chtěl postarat o Čtvrtého, který se držel poblíž schodů. Zajinovi se tak otevřela i příležitost dostat se do patra, kde se James s Miriam schovali v Lakejjiném pokoji.

Čtvrtý instinktivně uskočil před ranou Prvního zbraně. Podařilo se mu Zajina lehce zranit ostrým hrotem své slepecké hole. Andělovi tím však vůbec neublížil. Jeho rána se okamžitě zacelila za doprovodu lehkého probliknutí jednoho z drahokamů na medailonu.

První dostal konečně příležitost dostat se k lidským obětem a hodlal ji řádně využít. Dřív než se stihl Ruet se Slepým vzpamatovat, byl už nahoře. Jen se pousmál, když viděl dveře jasně označené jménem Třinácté. Bral to jako důkaz, že je stále naživu a že ji jen Šestý a jeho zoufalá banda někde schovává.

 

Dveře pokoje se rozletěly dokořán. Jamese poprvé spatřil jednoho z nejobávanějších Andělů vůbec. Těžko mohl věřit, že muž, který před ním stál, je ve skutečnosti nejstarším Andělem. Vypadal mnohem mladší než Lakejja, typoval by mu sotva šestnáct let.

Morris vytáhl pistoli, namířil, ale spoušť již stisknout nestihl. Neviditelná ruka mu zbraň vyrvala z rukou. Zajin se pousmál, přiblížil se k Jamesovi rychlostí a ladností kočky, chytil ho za krk a zvedl jej jedinou rukou do výše. Miriam, která se schovávala za postelí, vzala velkou vázu a mrštila ji vší silou po Prvním. Ten ji ve vzduchu pouhou silou své mysli zastavil. V zápětí se keramika roztříštila o zeď těsně vedle Miriaminy hlavy.

„Zůstaň tam a ani se nehni!“ podíval se jejím směrem První: „Na tebe dojde řada později!“

Do pokoje se vřítil Ruet a těsně za ním Čtvrtý. Sedmý posunkem ruky Slepému naznačil, aby přešel k Miriam a chránil ji. Zdálo se nemožné, aby nevidomý člověk toto gesto zachytil, přesto se Anděl potichu dostal k posteli a pomohl ženě vstát.

„Odložte své zbraně,“ promluvil znovu Zajin klidným a vyrovnaným hlasem. Stisk na Jamesově krku zesílil a Ruet mohl vidět, jak se v Prvního rukách tělo zmítá z nedostatku kyslíku. Rozpřáhl proto potichu ruce a bo velice pomalu položil na zem. Čtvrtý ale jeho gesto nenapodobil.

„To platilo i na tebe,“ upozornil jej První. I když Slepý stále nic nedělal, přesto svůj stisk na Jamesově krku povolil, aby jej nezabil příliš rychle, ještě jej potřeboval. Z myšlenek Třinácté věděl, že tento muž je něčím výjimečný, i když nedokázal říci čím. „Kde je Třináctá?“ pokračoval chladným hlasem.

„Je mrtvá,“ zněla Ruetova odpověď. „Nech ho být, on s tím nemá nic společného!“

„Mrtvá říkáš?“ pomalu odvrátil svůj zrak od Sedmého a zadíval se na pomalu ochabujícího Jamese. Morrisovy zorničky se prudce zúžily a následně roztáhly, jako by se přizpůsobovaly naprosté tmě, v pokoji však bylo denního světla dost. Jeho tělo se přestalo zcela hýbat, známky života prozrazovalo jen přerývané povrchní dýchání.

Zajin se nemusel ani moc snažit, aby pronikl až ke vzpomínkám na Třináctou. Zdálo se, že muž ani na nic jiného nemyslí. Ze změti obrazů našel to, co hledal, to, čeho se bál – potvrzení Ruetových slov. Ucítil na svých rukou kapky slz. Jamesovo tělo se prudce zazmítalo se silou, jakou by se bránila obrovská anakonda. Namísto, aby se Anděla pokusil od sebe odstrčit, ho chytil a vší silou přitáhl k sobě. První něco takového absolutně nečekal. Oba muži přepadli přes noční stolek a propadli zavřeným oknem ven.

„Jamesi!“ Ruet se ani nevrhl k oknu. Nechal své bo, aby se mu samo vrátilo do ruky a hnal se k vchodovým dveřím ven.

Čtvrtý se obrátil na Miriam, která těžce dosedla na postel. Oči rozšířené hrůzou. Rukama si zakrývala ústa. Bránila tak výkřiku, aby se dostal ven.

Slepý s ní jemně zatřásl, aby ji probral ze šoku: „Zavolej Gadhocka, ať okamžitě přijede! Ale ať zůstane jen poblíž, dokud mu nedáme znamení!“ stiskl své vlastní hodinky.

Miriam nic neřekla, jen mu přikývla. 

*** 

„Vy!!“ vykřikl Tyam, ale před sebevraždou byl zachráněn Sebastianovou rukou, která ho pevně chytila za paži. Stisk byl podobný, jako by jej sevřel svěrák stejně neúprosný a pevný.

„O co vám jde?“ prolomil chvilkové ticho Mistr a jeho hnědé oči se zlověstně leskly v denním světle. Listí tajemně zašustilo v odletu vyplašených opeřenců.

Žádný z trojice Andělů naproti nim nepromluvil. Jen Poutníčkův medailon jasně zářil a svým jasem překonal i sluneční paprsky. Haji jej částečně kryl svým tělem, aby se k němu nikdo nemohl dostat a vyrušit jej v koncentraci. Nikdo z Andělů se tak nemohl vrátit zpátky do vily, odkud se ozvalo volání k návratu v podobě vibrujících hodinek.

„Musíme…“ vrčel Tyam a nedovolal svým chováním Sebastianovi, aby jej pustil.

„Musíme se akorát uklidnit. Doma je přece Ruet i Čtvrtý, nedají se tak snadno, jak si První myslí,“ ArBet stál vzpřímeně a nejevil sebemenší známky toho, že by se mu chtělo pustit se do otevřeného boje. I když byli v přesile, neznamenalo to, že by měli riskovat.

„Tak co chcete dělat? Nechat je tam?!“ řval Tyam a pokoušel se z Mistrova sevření marně vyprostit. „Musíme se tam vrátit,“ zakňoural nakonec mnohem tišeji.

„Jaký může být Poutníčkův limit, udržet prostor kolem nás, abychom se nemohli přenést?“ Šestý schoval desert eagla zpět do pouzdra v podpaží, ale koženou přezkou jej nezajistil. Místo něj si vzal do rukou své dva tesáky, se kterými si lehce pohazoval. „Určitě blokuje velkou plochu. Jsem si téměř jistý, že zasahuje i vilu.“

„Minutu, dvě,“ hádal Sebastian, „stejně dobře jako hodinu, den. Těžko říct, kam až sahají vaše schopnosti.“

Dvanáctý se znovu pokusil uvolnit levou ruku z Mistrova sevření. Osmý mu proto vrazil několik pohlavků: „Nepřišli s námi bojovat, jinak by nás již napadli. Namísto toho na nás jen civí.“

„Jasně, že ne!“ vztekal se Tyam, ale už se nevrhal vstříc vlastní smrti, „To, co chce První, doma stejně není. On hledá Třináctou,“ ztlumil hlas, aby jej nepřátelé neslyšeli, „Jenže čert to vem, půjde po Jamesovi, z něj si svou informaci vezme a budeme rádi, když Jimmovi jenom poškodí mozek, namísto toho, aby ho rovnou zabil.“

„Udělejte, co je zapotřebí, pomohu vám,“ promluvil náhle Sebastian a chytil Šestého jemně za rameno.

Laef se na něj trochu překvapeně zadíval. Zdálo se, že odchod Lakejjy měl na Mistra větší vliv, než se mohlo na první pohled zdát. Musel se pousmát. Otočil své oříškové oči na své nepřátele: „Vy zabavte Hajiho a Thearra, já se postarám o Poutníčka, donutím ho, aby nás propustil!“

 

Další okamžiky by byly pro obyčejného člověka špatně pozorovatelné. Pohyby Andělů by se mu jevily jako nesourodá změť barev jako vír, který propadl chaosu, ale opak byl pravdou. Každý pohyb každého z nich byl předem dobře naplánován a připraven. Ač byly Sebastianovy schopnosti jiné než Andělské, stále ještě se s nimi dokázal držet tempo. Převaha, kterou tak poskytl Šestému a ostatním dokázala vyrovnat to, že se ArBet jako jediný v boji držel zpátky a ze všech sil se snažil svou vlastní energii udržet na uzdě.

Na travnaté ploše uprostřed lesnatého porostu nebyly kroky téměř slyšitelné. Jen občasné zašustění listí v poryvu větru dávalo prozradit, že se kolem někdo opravdu rychle pohybuje. Zatím však nikdo z nich nepoužil střelnou zbraň. Zdálo se, že i Hajiho skupina ctí nebezpečí, které by nastalo, kdyby se rozhodli pro otevřenou palbu.

Sebastian začínal mít dojem, že mají oproti protivníkům jasnou převahu. Krok za krokem nutili nepřátelskou trojici k ústupu do méně výhodné pozice. Haji s Thearrem měli plné ruce práce, aby se Poutníček nemusel příliš zapojovat do boje, bylo pro ně maximálně důležité, aby mohl veškerou svou energii soustředit na uzavření tak velkého prostoru, jaký se rozkládal mezi Hampstead Heath a Kentish Town.

Musíme se rychle vrátit, Miriam může být ve smrtelném nebezpečí, stíhal přemýšlet Laef a bloumal v myšlenkách, jestli bude Čtvrtý vůbec ochoten pomoci, i když bude sám ve smrtelném nebezpečí. Příliš mu nevěřil.

A náhle nastal zvrat. Pohyb dvou z postav rázně zpomalil a ticho prořízl Tyamův výkřik a zvuk lámajících se kostí. Haji držel mladého Anděla jedinou rukou a silou svěráku drtil jeho předloktí v prach. Šestému došlo, že musí rychle zasáhnout, ale souhra Thearra se svým partnerem byla až neuvěřitelná. Vykouzlil kolem čtveřice téměř okamžitě dost velký štít, aby se v něm skryli všichni. Nikdo se tak k nim nemohl dostat, aby Dvanáctému pomohl.

Z Poutníčkova výrazu bylo jasné, proč došlo k takové změně situace. Klečel na zemi, pot se mu z čela jen řinul. Byl očividně na samém pokraji svých sil. A právě proto přišla řada na Thearrovi. Jeho práce byla udržet ochranné pole kolem nich dost dlouho na to, aby se Devátý nemusel vysilovat ničím jiným, než zabránění komukoliv, aby se přesunul někam jinam. 

***

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re:Šíma

(Lakejja, 28. 3. 2009 13:59)

Jojo stálý a taky jedez z neojlbíenějších čtenářů :) Proto jsem taky hledala kontakt na tebe :-D

Hezký!

(šíma, 27. 3. 2009 23:56)

Ano, sice Ti mé komentíky moc ve psaní nepomohou, protože se nezabývám chybkami, překlepy a nedoklepy, alespoň víš, že máš jednoho stálého a věrného čtenáře... Líbilo, akce střídalo taktizování a vymýšlení plánů... S Anděly se jeden nenudí! ;-)

Zatím!!!

děkuju moc!

(Lakejja, 1. 3. 2009 11:28)

Ano, přesně komentík jaký potřebuji :-D a dlouhý, potěší dvakrát :-D
Překlepy se pokusím opravit a o nějak odstranit to, že je kus jednou velikostí písma a druhý druhou, přitom v editoru se to zobrazuje normálně :/ (nakvašeně kouká a přemýšlí, čím to může být)
zbytek chybiček ale tady nechám a opravím si je jen v cílovém dokumentu (to opakování slov. snažím se to hlídat, ale s rychlím vydáváním a přečtením pouze jednou před vydáním to prostě není dostatečné :) ). Každá další poznámka, čeho si všímat, na co dávat pozor se určitě hodí :) klidně i říci, která to jsou slova, alespoň je rychleji najdu :-D

Muchachacha... II

(Kájula, 1. 3. 2009 9:47)


Ach, krásný díl. :o)
pokud mohu cosi zkritizovat, tak jen občasný překlep, co se ti přihodí, avšak... Někdy opakuješ slova: všimla jsem si toho třeba u části, kdy si První plánuje, že použije Miriam jako rukojmí. *červená se* Jsem na to trošku vysazená, to víš, vsekali mi to do hlavy ve škole. Jinak se mi to zdá fajnky, strašně jsi se zlepšila... Hm, pokud to tak mohu říct. *červená se*

Tenhle díl je hrozně fajn v tom, že mně osobně pomohl v ujasnění si některých schopností a číslovek Andělů. :o)

Uách, těším se na další díl a prosím, nenech se do něj nutit, nech ho uležet, aby to byla další skvělá pochoutka. *olizuje se* :o)

Muchachacha..

(Kájula, 1. 3. 2009 9:46)

James v sobě doktora nezapře. :lol:
>V domě bylo ticho. Ruet svou andělskou hůl našel přesně tam, kde ji ráno nechal… v kuchyni opřenou o linku. Zkontroloval i zásobník své pistole. Všech devět nábojů bylo na svém místě, plus jeden vždy připravený v komoře. Kolt schoval pod pravou paži, náhradní zásobník vyrovnal do pouzdra na opasku. Své bo nepouštěl z rukou. Pohyby se změnily na takřka kočičí, při měkkém našlapování nevydal jediného zvuku a to ani na dřevěných vrzavých parketách v hale pod schody.<
Tímhle odstavcem jsi si mě získala ještě mnohem víc, než doposud. Awwww, úžasný popis! *vrní*
>Nemohli se na jedno místo přesunout naráz. Pozabíjeli by se navzájem na cílovém místě <
*začala se nehorázně smát* To je křeč, sorky, ale... Vím, asi tedy spíš tuším, že kdyby se tolik síly zaměřilo na jeden bod, asi... asi by to nebylo dobré, ale... prostě mi to přišlo strašně vtipné. *červená se*
>po níž následoval známý tlak rovnoměrně rozprostřený po celé tělo.
Ehm, ten konec věty mi přišel trošičku krkolomný. Vím, co jsi tím chtěla říct, ale přišlo mi to trošičku... hm, prostě krkolomné. :o)
Uách, minulé díly a ještě i včera jsem Prvního nesnášela, dneska ho žeru. Je dokonalý, che che. Takový... padouch. V něčem mi připomíná Kurdu, je dobrý.. hm, plánovač. :o)
>Jamese poprvé spatřil jednoho z nejobávanějších Andělů vůbec. Těžko mohl věřit, že muž, který před ním stál, je ve skutečnosti nejstarším Andělem. Vypadal mnohem mladší než Lakejja, typoval by mu sotva sedmnáct let.<
*omdlela* Už jsem ti to říkala, ale musím se opakovat. Ten jeho vzhled, jíííík! Ale na druhou stranu, má dost vychytané nenápadné mimikry. :o)
>a Ruet mohl vidět, jak se tělo v rukách Prvního zmítá v nedostatku kyslíku.<
*škrábe se na čele* Tak nevím, zmítat se v nedostatku kyslíku... nemělo by to být spíše "z nedostatku"? *červená se*
Bleeeeeh, Lakyyyyy, proč anakonda? :o) Uách, proklínám tvůrce toho filmu, naprosto mi znechutily tohoto plaza. *červená se* Efektní příměr!
Spa... *zůstala s pusou dokořán*... dl z okna? Uách! V tom určitě bude nějaká finta, oni to přežijou! *dupla nožkou a zamračila se*
>„Musíme se tam vrátit,“ zakňoural mnohem tišeji.<
*zjihla* Ty víš, jak na mě!
>Osmý zpohlavkoval Tyama: <
*vyrazilo jí to dech* Co ho mlátí? :o)
Seb je mi čím dál tím víc sympatický. I když, hm, pořád je to manipulátor, šílený. :o)
>Haji držel mladého Anděla jedinou rukou a silou svěráku drtil jeho předloktí v prach.<
Uách! *zakvílela* Proč to jsou většinou anebo oči, anebo paže?! :o( *mumlá cosi o fufíkovi*
Doufám, že se to nějak vyvrbí... v HE. Jsem trapná, vím, že HE to být nemůže, nemělo by to grády, ale... Tyama jsem si zrovna v tomhle díle dost oblíbila. :o) (Ehm, ehm... *zčervenala*)
Neeeee, teď jsi mi spoileřila a já mám skoro slzy v očích. :o( Huš huš!!! :o(